Krkonoše jsou nejvyšším českým pohořím, výjimečným svojí nádhernou přírodou. Od roku 1963 jsou součástí Krkonošského národního parku o rozloze 38 500 ha, lákají turisty nejen vlastním kouzlem horské flóry a fauny, ale i do světově proslulých turistických center. Dnešnímu rozkvětu založeném na turistice a rekreaci však předcházelo dlouhé období nesmělých průzkumů hor, kolonizace i tvrdé dřiny horalů, spojených nejen s jejich bojem o život, ale později i s bojem o přežití tamní přírody, zasažené člověkem.
Krkonošské hory zůstávaly až do raného středověku neosídlené i když podél toků řek vedly obchodní stezky mezi Slezskem a Čechy. Vůbec jeden z prvních větších přechodů hor uskutečnil se svým vojskem polský král Boleslav III. Křivoústý v roce 1110, který tudy vpadl do Čech a na čas je ovládl. V první vlně kolonizace ve 13. století bylo zdejší osídlení stále řídké, většinou jen podél potoků a řek na úpatí hor, avšak ve druhé kolonizační vlně ve 14. století nastal opravdový přísun nového obyvatelstva i do centra hor kolem Labe a Úpy, většinou obyvatelstvem německé národnosti.
Lidé začali těžit krkonošské lesy, tím vznikaly rozsáhlé pastviny umožňující vznik nových hospodářských usedlostí. Mimo dřevařů a lovců byli početnou sortou horníci, dolující z útrob mohutných hor železnou a stříbrnou rudu. V 16. století nastal největší zdejší rozmach hornictví spojený s masivním odlesněním (největší spotřebu nicméně měla těžba dřeva pro Kutnohorské stříbrné doly, která byla ukončena roku 1609). Velký rozmach manufaktur, těžby a nově zbrojního průmyslu pokračoval i za doby Albrechta z Valdštejna, majitele většiny panství v 1. čtvrtině 17. století.
Po Valdštejnově smrti a rozdělení panství mezi císařské důstojníky zasáhla i zde do života obyvatel krvavá realita třicetileté války a zaháněla podhorské obyvatele do vyšších horských oblastí, kde byli ve větším bezpečí. Následná rekatolizace vedla k odchodu mnoha protestantů do vyšších horských poloh a přes hranice do Slezska, kde zakládali méně přístupné budní sídla a horské osady. Daly tak vzniknout pro Krkonoše specifickému tzv. budnímu hospodářství, založenému na chovu dobytka a koz ve vyšších horských polohách. Díky tomu jsou dnes Krkonoše charakteristické množstvím květnatých luk a lučních enkláv.
Nově nastartovaná těžba nerostů a rozvíjející se průmysl (zvláště textilní) se však negativně podepsala na Krkonošských lesích, které byly v 18. a 19. století velmi zdevastované. Zničené vzácné druhy rostlin a původní vysokohorský porost začal člověk nahrazovat vysazováním rychle rostoucích druhů alpského smrku. Přelom 19. a 20. století vdechl Krkonoším nový život s příchodem turistů, boudy se začaly přeměňovat na ubytovny, hotely a vyhledávaná turistická centra, zapadlé horské osady vzkvétaly a zájem o horskou přírodu (a její ochranu) podněcovaly různé, nově vznikající spolky. Vzniku mnohých vlastivědných a okrašlovacích spolků napomohlo také národnostní soupeření německého a českého obyvatelstva na počátku 20. století.